Iris
（*)=Iris), Dcera Thaumas (odkud se nazývá Thaumantias, Vergu. A. 9.5) a Electra a sestra Harpií. (HES. Th. 266, 780; Apollod. 1.2.6; Plat. Theaet. s. 155. d; Plut. de Plac. Philosi. 3.5.)V Homérské básně se objeví jako ministr Olympských bohů, který nese zprávy z Ido na Olymp, od bohů k bohům, a od bohů k muži. (Il. 15.144, 24.78, 95, 2.787, 18.168, hymnus. v Apollu. Del., 102, &c.)V souladu s těmito funkce Iris, její jméno je běžně odvozena od ἐρῶ εἴρω; tak, že Iris by znamenalo „reproduktor nebo posel:“ ale to není možné, že to může být spojen s εἴρω, “ jsem se připojil,“ odkud εἰρήνη ; tak, že Iris, bohyně duhy, bych být truhlář nebo smírce, nebo posel z nebes, který obnovuje klid v přírodě.V Homeric básně, to je pravda, Iris nezdá jako bohyně duhy, ale samotné duhy se nazývá ἶρις (Il 11.27, 17.,547): a tento brilantní jev na obloze, který zmizí tak rychle, jak se zdá, byl považován za rychlého ministra bohů. Její genealogie také podporuje názor, že Iris byla původně zosobněním duhy.V dřívějších básníků, a dokonce i v Theocritus (17.134) a Vergilia (Aen. 5.610) Iris se objevuje jako panna bohyně; ale podle pozdějších spisovatelů byla provdána za Zephyrus a stala se jím matkou Eros. (Eustath. ad Hom. s. 391, 555; Plut. Amate. 20.,) Pokud jde o její funkce, které jsme výše stručně popsali, můžeme dále pozorovat, že Odyssey nikdy nezmiňuje Iris, ale pouze Hermes jako posel bohů: v Iliadě se naopak objevuje nejčastěji a při nejrůznějších příležitostech.Ona je hlavně zabývající se službou Zeus, ale také v tom Hera, a dokonce slouží Achilles při volání větry k jeho pomoci. (Il. 23.199.) Dále vykonává své služby nejen při přikázání, ale někdy radí a pomáhá sama (3.122, 15.201. 18.197. 24.,74, &c.). v pozdějších básnících se objevuje jako celek ve stejné funkci jako v Iliadě, ale postupně se objevuje stále více a více výhradně ve službách Héry, a to jak v pozdějších řeckých, tak latinských básnících. (Callim. Hymna. v Del. 232; Vergu. A. 5.606; Apollon. 2.288, 432; Ov. Mety. 14.830, &c.) někteří básníci popisují Iris vlastně jako duhu samotnou, ale Servius （ad aen 5.,610) uvádí, že duha je jen cesta, na které Iris cestuje, a proto se objeví vždy, když bohyně chce to, a zmizí, když je to již není potřeba: a zdá se, že tento druhý pojem byl častější jeden ve starověku. Respektování uctívání duhovky k nám přišlo jen velmi málo stop a víme jen, že jí Delians nabídli na ostrově Hecate koláče z pšenice a medu a sušených fíků. (Atén. 14.645; comp. Müller, Aegin. s. 170.,) Č. sochy Duhovky byly zachovány, ale najdeme ji často zastoupena na vázy a basreliéfy, buď stojí a oblečený v dlouhou a širokou tuniku, přes který visí lehký vrchní oděv, s křídly připojena k ramena, a nesoucí herald“s pracovníky v levé ruce, nebo ona se objeví létání s křídly připojena k ramena a sandály, s pracovníky a džbán v ruce. (Hirt, Mythol. Bilderbuch, I. s. 93. karta. 12, 2, 3; Böttiger, Vasenyemälde, ii. s. 68, 86, &c.)